Botanický popis rostliny
Mateřídouška je vytrvalá bylina, dorůstající 30 cm do výšky. Její plazící se oddenek je dřevnatý. Z něj se tyčí lodyhy, na nichž jsou lístečky poskládané v patrech většinou po dvou a naproti sobě. Květenství mateřídoušky se dá přirovnat bambulce, která má něžnou a libou vůni. Květy jsou drobné a fialové. Mateřídouška kvete mezi květnem a srpnem. Tato bylina bývá často zaměňována za tymián, ale tymián je jeden z jejích poddruhů.
Původ a rozšíření
Domovinou mateřídoušky je Středomoří. Je rozšířena na různých místech po celé ČR, ale i po Evropě. Faktem je, že této bylinky nám ubývá, avšak zatím není chráněná.
Využití
Mateřídouška obecná je doporučována pro udržení normálních funkcí dýchacího ústrojí, přispívá k normálnímu trávení. Řadí se mezi antioxidanty, má pozitivní vliv na přirozenou obranyschopnost organismu. Používá se také jako koření.
Účinné látky
Mateřídouška obsahuje 0,6 % silice (karvakrol, cymen, thymol). Dále hořčiny, třísloviny, flavonoidy.
Tradiční dávkování
Nálev: 2 čajové lžičky sušené natě zalít 250 ml vroucí vody a nechat odpočinout. Užíváme jednou, či dvakrát denně. Doslazujeme medem.
Návod na polštářek: Sušenou bylinu nacpeme do polštářku ušitého z plátna a zašijeme. Při doteku na vaší tváři se teplem začnou uvolňovat vonné silice a vy budete klidně spát.
Koupel: 200 g sušené mateřídoušky povaříme ve vroucí vodě, přecedíme. Poté nalejeme do vodní lázně a relaxujeme.
Mazání na bolavá záda a revmatismus: 60 g sušené mateřídoušky a 40 g máty zalejeme litrem oleje a necháme 14 dní stát. Po uplynulé době propasírujeme a užíváme dle potřeby.
Pěstování
Mateřídouška je vhodná pro pěstování na zahrádce, ale i jako pokojová rostlina s umístěním na jižním okně.
Jestliže se rozhodneme pro pěstování na zahrádce, zvolíme si při nejlepším skalku. Mateřince sluší prostředí kamenité, suché, světlé a teplé. Jen je potřeba dávat pozor na silné větry.
Semínka sejeme na přechodu března a dubna přímo na místo určení. Semínka klíčí za světla, jen jemně je zatlačíme do země. Mateřídoušku lze rozmnožit i řízkováním, kdy uřízneme až osmicentimetrovou větvičku a necháváme zakořenit. Řízkujeme vždy mimo zimy! Po odkvětu (jaro) seřezáváme bylinu asi o třetinu, aby nám zase zkošatěla a obnovila se.