Botanický popis rostliny
Plicník je bylina se zelenými, srdčitými, prodlouženými a chlupatými bazálními listy s oblými okraji. Z brzkého jara se objevují červené až růžové a postupně modravé květy s 5 okvětními lístky. Květy obsahují látky, antokyany, které mění barvu v závislosti na pH. Bylina kvete od března do května a plodí od května do června. Bylina je opylována pomocí hmyzu (převážně včelami a motýli) a semena se rozšiřují pomocí hmyzu (včetně mravenců).
Původ a rozšíření
Původním stanovištěm plicníku lékařského je Evropa, kde je bylina nejvíce rozšířená a lze ji nalézt na západ od Arden až po Holandsko, Dánsko, Švédsko a Velkou Británii. V Norsku rostlina není. Na východ se plicník objevuje v centrálním Rusku a na Kavkaze a volně také roste na Balkáně a severní nebo centrální Itálii.
Bylina se objevuje v trvalých nebo smíšených lesích od nížin až po vyšší horská pásma. Plicník preferuje čerstvé lokality s dostatečným stínem, bohatou, vápenatou půdou, nicméně se může nalézt v kamenitých nebo čistých jílovitých půdách v rozmezí od 0 do 1500 metrů nad mořem.
Využití
Plicník dostal jméno podle svého použití při plicních potížích a podle skvrnitých listech, připomínající plíce. Mladé listy rostliny se používají v Anglii v kulinářství, kde se přidávají do salátů nebo polévek. Dodnes je plicník využíván v homeopatii a v lidovém léčitelství.
Benefity použití plicníku se přičítají obsahovým saponinům, které podporují a usnadňují odkašlávání, slizotvorné látky vytvářejí ochranu a uklidňují dýchací cesty a třísloviny zprostředkovávají protizánětlivý a dezinfekční účinek. Dodnes někteří léčitelé doporučují plicník k již stávající léčbě tuberkulózy jako podpůrný prostředek do kombinace.
Tradiční lidová medicína
V lidové medicíně se podává odvar plicníku lékařského k léčbě zánětů průdušek, k hojení a regeneraci sliznice horních i dolních cest dýchacích , trávicího ústrojí a působí močopudně a adstringentně (svíravý efekt).
Lidová medicína doporučuje přikládání obkladů z čerstvého plicníku, záparu nebo silného odvaru, poté omývání hnisavých ran, hemoroidů, kde je potřeba využít protizánětlivý a svíravý efekt obsahových látek byliny. Plicník se také podává jako lék při retenci (zadržení) tekutin.
V anglickosaské kultuře se plicník tradičně používá při zažívacích potížích, střevních poruchách, ledvinných onemocnění a problémy s močovými cestami. Kvůli chlupatým listům se nepodává plicník samostatný. Plicník lékařský je jedna z obsahových ingrediencí Vermutu.
Omezení a limitace
Plicník lékařský obsahuje alkaloidy, a proto by jeho užívání nemělo přesahovat 3 týdny. Bylina by také neměla být podávána malým dětem, těhotným a kojícím ženám.
Účinné látky
Plicník lékařský obsahuje kyselinu křemičitou, saponiny, třísloviny (až 10%), slizové látky, pyrolizidinové alkaloidy, flavonoidy, organické kyseliny (kys.stearová, myristová), cukry, vitamin C, fytosterin, allantoin a minerální soli (s převahou vápenatých solí).
Tradiční dávkování
Doporučené dávkování plicníku se odvíjí od indikace a použité formě. Tinktura v koncentraci 1:5 se podává objem 1-5 ml 1-3x denně. Čaj se připravuje smísením 5-10 g léčivé drogy (1-2 lžíce) a jedna sklenice vody a popíjí se 1-3x denně.
Pěstování
Léčivá droga je nať nebo spodní listy rostliny, které se sbírají během květu od března do dubna. Droga se suší ve stínu a při teplotách do 40°C a uchovává se v uzavřených nádobách. Plicník může růst v jakékoliv půdě od lehkých po kamenité. Stejným způsobem je plicník tolerantní vůči pH půdy od zásadité, po neutrální nebo kyselou. Rostlina preferuje spíše vlhké půdy, nicméně toleruje i suchá stanoviště.