Botanický popis rostliny
Routa vonná je stále zelený, částečně zdřevnatělý, vonný polokeř dosahující výšky až 80 cm. Listy má dužnaté, tečkované, modrozelené, podlouhlé a až 15 cm dlouhé. Květy routy jsou žluté a dorůstají do velikosti 12 mm. Routa kvete od března do září. Plodem je malá, hnědá tobolka.
Původ a rozšíření
Původní domovinou routy je jižní Evropa, konkrétně Balkánský poloostrov. Routa vonná na území České republiky roste na zahradách, na skalkách, na polích nebo lukách.
Využití
Již v antických časech popsal "botanik" Pedanius Dioscorides použití routy v kombinaci s oleandrem jako protijed při uštknutí hadem. Římský historik Pliny popsal routu jako účinný stimulant potratů. Ve středověkém textu o zdraví, Tacuinum Sanitatis, je o routě zmíněno, že bylina zlepšuje zrak a ulevuje při plynatosti. Routa roste na zahradách a je oblíbena pro svoji toleranci tepla a půdních podmínek.
Navzdory možnému kulinářskému využití routy se bylina málo podává kvůli své nahořklé chuti. V historii se routa v kuchyni podávala více než nyní a není dostupná ani v zelinářství. Nejvíce je využití routy v kuchyni viditelné v Etiopii. Tam se podává v berberu, specifické směsi koření a často se krátce namáčí v kávě před popíjením.
V Chorvatsku a severní Itálii se routa používá k přípravě specificky chutnajících nápojů grappa a raki a připravovala se z ní celá řada piv. V Indii se používá routa vonná kolem zahrad a domů k odhánění hadů a podobným způsobem zřejmě funguje i proti kočkám.
Tradiční lidová medicína
Lidová medicína používá routu vonnou při cévních onemocněních (zpevňuje cévní stěnu a rozšiřuje cévy), má protisklerotické působení (při ateroskleróze), zabraňuje krvácení a doporučuje se při zánětech žil, jako prevence mozkových cévních chorobách a při vysokém krevním tlaku.
Další lidoví léčitelé podávají routu pravidelně ve správném dávkování k řešení některých symptomů nemocí trávicího traktu včetně potíží se žlučníkem, při špatném zažívání a při bolestivých křečích trávicího traktu.
Omezení a limitace
Routa vonná je mutagenní a hepatotoxická a ve velkém množství může značně škodit (existují i smrtelné případy otravy). Routa vonná se nesmí užívat v těhotenství.
Účinné látky
Routa obsahuje furanoacridony a 2 acridonové alkaloidy (arborinin a evoxanthin), dále kumariny (umbeliferon, skopoletin, psoralen, xanthotoxin, isopimpinelin, rutamarin a rutacultin), silice, furanokumariny (včetně chalepensin), alkaloidy (skimmianin, kokusaginin, edulinin), rutin, undekan-2-on, nonan-2-on a limonoidy.
Tradiční dávkování
Drogou je sušená kvetoucí nať nebo pouze list, který se sklízí od května do června, a může se z něj připravit čaj, macerát nebo tinktura. Dávkování je 1-3x denně na špičku nože prachu nebo 5 gramů sušené natě na půl litru vody (macerát by se měl však rozdělit na 3 dávky).
Tinktura se podává v množství 20-30 kapek 2-3x denně. Doporučuje se však užívat routu vždy v kombinaci s ginkgem, kaštanem, hlohem, pelyňkem, světlíkem nebo nátržníkem.
Pěstování
Drogou je kvetoucí nať, která se sbírá za slunných dnů ráno, 2x ročně, v červnu a na podzim. Nať se seřezává u zdřevnatělé části stonku. Nať byliny schne postupně, pomalu a doporučuje se její sušení v průvanu. Uložení natě musí být v suchu a temnu.
V prostředí České republiky lze pěstovat bylinu už od malého semínka. Routa vonná roste nejlépe na teplém stanovišti, preferuje lehké, propustné půdy s dostatečným množstvím vápníku a je odolná proti mrazu.